Analysis of the beginning of the early flight phase of the ski jump in athletes with different performance levels [Analýza fáze přechodu do letu ve skoku na lyžích u skupin závodníků s různou výkonností]
oleh: Eva Janurová, Milan Elfmark, Zdeněk Svoboda, Lee Cabell, Miroslav Janura
| Format: | Article |
|---|---|
| Diterbitkan: | Palacky University 2011-09-01 |
Deskripsi
<strong>BACKGROUND</strong>: Obtaining a long jumping distance is necessary in order to succeed among the best competitors in the Nordic combined. The body movement during the take-off and early flight is considered to be the most important factor for length of the jump. <strong>OBJECTIVE</strong>: The purpose of this study was to assess the technique of the start of the early flight phase among three groups of Nordic combined competitors representing different performance levels, and to compare them with a group of ski jumpers. <strong>METHODS</strong>: Thirty competitors from both sport disciplines (Nordic combined and ski jumping), who performed ski jumps using an HS-134 m jumping hill during the 2009 Nordic World Ski Championships in Liberec, were divided into three subgroups based on jump length. Two-dimensional kinematic data were collected for the lower extremities, the trunk, and the skis of the competitors. <strong>RESULTS</strong>: The elite Nordic combined group showed a greater in-run velocity than did the two other performance groups (p < .05). The center of mass of the elite ski jumpers is shifted more forward in the section 0-5 m behind the jumping hill edge in comparison with the elite Nordic combined competitors (p < .05). The mediocre-level ski jumpers exhibited higher knee extension angular velocity in this phase of the jump in comparison with the mediocre-level Nordic combined competitors (p < .05). <strong>CONCLUSIONS</strong>: The results indicated that ski jumping competitors took a better aerodynamic position in the section 0-5 m behind the edge of the jumping hill. The Nordic combined competitors used a higher average in-run velocity to achieve ski jump length comparable to those of ski jumpers.<br>[<strong>VÝCHODISKA</strong>: Dosažení kvalitního výkonu ve skoku na lyžích je nezbytným předpokladem pro výsledné umístění v závodech severské kombinace. Za rozhodující pro provedení skoku na lyžích bývá označována fáze odrazu a následného přechodu do letu. Kinematická analýza těchto fází skoku pro skokany na lyžích byla provedena mnoha autory. Pro závodníky v severské kombinaci je počet výstupů minimální. Vysoké požadavky na provedení pohybu v odrazové fázi skoku (maximální síla odrazu, extrémně krátký čas realizace) způsobují, při různých antropomotorických parametrech skokanů, vysokou interindividuální variabilitu provedení nejen mezi závodníky s různou výkonností, ale i uvnitř skupin se srovnatelnou délkou skoku. <strong>CÍLE</strong>: Cílem studie bylo porovnat provedení zahájení přechodové fáze skoku mezi skupinami závodníků v severské kombinaci s různou výkonností. Určit rozdíly v provedení této fáze skoku mezi závodníky v severské kombinaci a ve skoku na lyžích. <strong>METODIKA</strong>: Odrazová a přechodová fáze skoku na můstku HS-134 m při závodech MS v klasickém lyžování v Liberci v r. 2009 byla zaznamenána s využitím tří kamer (50 Hz). Kamery byly umístěny tak, že jejich optické osy byly kolmé na rovinu pohybu závodníků. Vybrané body na těle a na lyžích závodníků byly vyhodnoceny manuálně. Ze souřadnic těchto bodů jsme určili základní úhlové a rychlostní charakteristiky pro polohu segmentů a lyží. Ze všech startujících závodníků v severské kombinaci jsme vybrali a porovnali skupiny, které dosáhly nejlepší (B), průměrné (M) a nejkratší (P) délky skoku. <strong>VÝSLEDKY</strong>: Nájezdová rychlost byla při porovnání skupiny závodníků severské kombinace (NC) a skoku na lyžích (SJ) významně vyšší u skupiny NC (p < 0,01). Skupina SJ měla na hraně můstku větší posun těla dopředu (p < 0,05). Velikost úhlové rychlosti v kolenním kloubu v úseku 0 až 5 m za hranou můstku byla vyšší u skupiny SJ (p < 0,05). Při porovnání skupin nejlepších závodníků v obou disciplínách byl nalezen rozdíl v poloze bérců na hraně můstku i v celém úseku za hranou. Skupina SJ se vyznačovala větším posunem dolních končetin dopředu (hrana, p < 0,05; 5 m za hranou, p < 0,01), úhlová rychlost v kolenním kloubu byla vyšší. V tomto parametru jsme také zjistili rozdíl mezi skupinami závodníků s průměrnou výkonností, s větší úhlovou rychlostí u skupiny SJ (p < 0,05). <strong>ZÁVĚRY</strong>: Závodníci ve skoku na lyžích mají ve sledovaném úseku za hranou můstku výhodnější aerodynamickou polohu těla, s výraznějším posunem těžiště dopředu. Závodníci v severské kombinaci dosahují srovnatelnou délku skoku se skokany na lyžích, při významně vyšší nájezdové rychlosti.]