Find in Library

Středověká společnost sestávala ze širokého spektra sociálních skupin, které byly specifické svými artefaktuálními projevy. Je pravděpodobné, že možnost disponovat určitým předmětem či obývat konkrétní typy staveb pomáhala definovat postavení jedinců i komunit a symbolicky vyjadřovat jejich společenské postavení. Vertikální, horizontální i formální vymezení sloužilo jako prostředek symbolické komunikace, který stabilizoval vztahy v komunitě. Příspěvek se zabývá otázkou, nakolik se tento fenomén projevuje v archeologicky dokumentovaných stavbách na pomezí sídel a dvorů a zda lze z konkrétních stavebních forem usuzovat na zařazení jejich vlastníka či obyvatele mezi středověké elity.